Holidays Memories- 3. část

Páni, udělali jste mi radost ♥ Další bude opět podle odezvy, užijte si část xx

Párkrát jsem zamrkala a promnula si oči než jsem je úplně otevřela. Sluneční paprsky svítící do pokoje skrz odtáhnuté závěsy oslňovaly celý pokoj. Rychle jsem se vyhrabala z postele a zase je zatáhla. Podešla jsem k velkému stolu, kde byl přilepený růžový papírek se vzkazem.

Šli jsme se s tatínkem někam projít, dojdi si na snídani a snad se potkáme někde na pláži. –rodiče <3

Papírek jsem po přečtení pokrčila a hodila do koše vedle stolu. Z křesla jsem si vzala župan, přehodila ho přes sebe a zavázala. Podívala jsem se na velké hodiny nad dveřmi, ukazovaly 9:58.

Rychle jsem vyběhla na chodbu, bosými nohy přeběhla po studené podlaze a vletěla do jeho pokoje. Nebyl tu. Pokoj už byl uklizený, čistý, prázdný. Odjel. Nerozloučil se. Nestála jsem mu ani za rozloučení? 

Po tváři mi stekla drobná slza. Vstala jsem, loudavým krokem přešla zase do svého pokoje a zachumlala se do postele. 

Nechtěla jsem si připustit fakt že se tady naše cesty rozdělily. Nebyla jsem připravené přijít o něj, měla jsem ho ráda. Strašně mi přilehl k srdci a představa že ho už nikdy neuvidím, mě děsí a trhá srdce zároveň. Nechápala jsem to. 

Pomalu jsem rozlepila oči. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila situaci. Strašně mě třeštila hlava.

,,Drahoušku,‘‘ ozvala se vedle mě máma a její teplá ruka se dotkla mé ruky. ,,Spíš už strašně dlouho.‘‘

,,Bolí mě hlava,‘‘ zamrmlala jsem do polštáře a otočila se na druhý bok.

,,Možná máš úpal,‘‘ konstatovala nahlas, přičemž mě hladila. ,,Půjdeme s tatínkem na večeři, chceš něco přinést?‘‘ 

Zavrtěla jsem hlavou. Nemám na nic chuť. Jediné co chci je ulehnout do dlouhého spánku  a doufat že tohle všechno je jen sen. I když jsem moc dobře věděla že není, chtěla jsem aby byl.

Poté co jsem znovu už nemohla usnout, rozhodla jsem se, že se půjdu projít. Vlasy jsem si sčesala do neúhledného drdolu, oblékla si první kousky oblečení co jsem našla a na nohy si obula balerínky. 

Na recepci jsem odložila klíčky od pokoje a řekla že se za chvíli vrátím.

,,Slečna Bakerová?‘‘ oslovila mě starší paní v uniformě za dlouhým pultem.

,,Ano?‘‘ otočila jsem se. 

,,Byl tu nějaký mladík z pokoje 08 a něco vám tady nechal,‘‘ řekla a pro něco se  ohnula. Podešla jsem k ní blíž. 

,,Dal to paní uklízečce hned ráno,‘‘ říkala když hledala. ,,Uklízečka říkala že papírky byli dva, ale ten jeden prý ztratila a moc se vám omlouvá a doufá, že to nebylo nic důležitého,‘‘ řekla. Po pár minutách se konečně postavila zase na rovné nohy a podala mi přeložený papír. Poděkovala jsem jí a vyšla ven na chladnou ulici.

Prodírala jsem se studeným pískem, četla papír a nechala vítr aby si dělal  mými vlasy co jen bude chtít.

Megan. Omlouvám se že píšu, neměl jsem ráno čas rozloučit se s tebou osobně a navíc, ty jsi ještě spala. Chtěl bych ti poděkovat za hezké zpříjemnění mé dovolené, vracím se na turné a budu na tebe myslet. Kluci tě pozdravují. Doufám že se někdy ještě uvidíme, třeba pod stolem x 

PS- na druhém papírku máš číslo, kdyby něco ozvi se ;) H.

Papírek jsem složila zpátky a zvedla zrak. Číslo? Sakra. Jak se s ním teď spojím když nemám jeho číslo? V duši jsem proklela uklízečku a pomalu si sedla do studeného písku. Nechtěla jsem myslet na bolest hlavy, chtěla jsem jenom myslet na co myslel tím kdyby něco, ozvi se. Chtěl tím jako říct že mu mám zavolat jenom kdyby se něco stalo nebo to číslo dal už rovnou s tím že počítal že mu hned zavolám ale chtěl být milý? Nechápu. Je někdy tak složitý.

Dneska odjíždíme. Byla jsem ráda. Aspoň nemusím poslouchat stále dokola kecy o Phillovi, a na druhou stranu jsem byla ráda protože každý roh téhle pláže, tohoto hotelu nebo vždy když jsem se koukla na ten stůl, vzpomněla jsem si na Harryho. Rozhodla jsem se zapomenout na něj. Byla to jenom světlá chvilka v mém životě a já za ní udělala tlustou čáru.

Harry už odstartoval své turné, užívá si, zpívá, dělá to co miluje. A já budu taky až odjedu. Každý má prostě jiný svět a život a já do toho jeho nepatřím, on nepatří do toho mého. Na druhou stranu nelituji toho že jsem ho potkala, nová zkušenost do života. Neměla bych si tak rychle připouštět lidi k srdci.

Pomalu jsem šla po dlouhé letištní hale. Odbavená, zkontrolovaná všemi kontrolami jsem si sedla na modré sedátko. Z velkých prosklených oken jsem měla krásný výhled na naše letadlo. V ruce jsem svírala pas s letenkou a nemohla se dočkat až přiletíme zase domů. Zároveň jsem i nechtěla. Drží mě tu vzpomínky, krásné vzpomínky.

Omlouvám se za případné chyby, část jsem neopravovala. With love, Soph.