Holidays Memories- 1. část

Rozhodla jsem se dát rovnou část, žádný prolog :) Podle odezvy bude další :)

Kufr jsem vsunula pod postel a rychle vstala. Ve velkém zrcadle v našem pokoji jsem se upravila a přes růžové plavky přehodila letní, lehké šaty. Deset dní s rodiči na dovolené? Celkem nuda. Ještě když s námi jeli i jejich přátelé, kterých moc nemusím, hlavně jejich syna. Rodiče chtějí abychom se spolu sblížili, prý mám už zralý věk na nějakého chlapce a on je prý ten pravý. Neřekla bych. 

Nenechám si rodičům řídit můj vlastní život. Jsem už přece dospělá a nepotřebuji říkat co mám dělat, nebo s kým mám mít pravidelně sex. Jediný můj cíl pro tuto dovolenou je, abych si ji pořádně užila a vzpomínala na ni jen v tom nejlepším. I když si myslím, že už jen to že je tu Phill, to celé kazí.

V slabém větru mi tmavé vlasy padali přes obličej a já se je vždy snažila urovnat do původního tvaru. Černé brýle jsem si posunula více nahoru na nos a dál se prodírala teplým pískem. Posadila jsem se na rozehřáté lehátko a přes hlavu si přetáhla šaty a zmačkala je do tašky. Upravila jsem si plavky a nohy vystrčila dopředu.

,,Proč ti to tak dlouho trvalo? Už tu s tatínkem čekáme přes dvacet minut,‘‘ řekla máma kysele a neodtrhla svůj zrak od knížky v růžovém obalu. Převrátila jsem oči a uvelebila se. Nenechám si tu dovolenou zkazit, říkala jsem si pořád v hlavě a zavřela oči.

,,Pojď už Megan, přijdeme pozdě na večeři,‘‘ křičela na mě matka z pokoje. Rychle jsem zašroubovala řasenku a mrskla ji do kosmetické tašky.

,,Už jdu,‘‘ zakřičela jsem na ni zpátky a vyšla z koupelny. Rodiče už netrpělivě čekali u dveří a táta si neodpustil pohled na hodinky když mě uviděl. Rychle jsem si obula červené vansky a jako poslední vyšla z pokoje na chodbu, kde už čekali Smithovi.

Rychle jsem všechny obešla a jako první rychle vstoupila do jídelny, ve které bylo hlučno. Zvuk příborů, hlučné povídání si lidí snažíc se překřičet hlasitou hudbu a do nosu mi udeřila vůně masa. 

Na parketu se vlnili dospělí, děti i pár zaměstnanců v hotelu. Rychle jsem usedla ke stolu a pustila se do hranolek s kuřecím masem.

,,Jsme na dovolené a ty si dáš hranolky?‘‘ ptala se mě překvapeně máma. 

,,Bůhví co tady vaří za blafy,‘ odfrkla jsem a do pusy si strčila dlouhou hranolku. Po chvíli si vedle mě sedl Phill. 

,,Neměla by jsi jíst tolik hranolek, jsou tučné a kalorické,‘‘ řekl a na vidličku si napíchl vařenou mrkev.

,,Jestli se ti potom až budu tlustá přestanu líbit, tak to za to stojí,‘‘ zamrmlala jsem si pro sebe a z brčka si upila bublinkové vody. 

,,Děcka, co kdyby jste si šli zatancovat?‘‘ navrhla máma a mrkla na mě. Vykulila jsem na ni oči a podívala se na šťastného Philla. Asi bych ji už mohla říct, že o něj nemám zájem. Ale vždy když o něm začnu mluvit, začne ho hned vychvalovat.

,,Eh, musím na záchod,‘‘ vykoktala jsem ze sebe a odsunula si židli. Ubrousek z klína položila na stůl a rychlým tempem šla k nejbližšímu stolu. Zvedla jsem ubrus a skrčila se, abych se pod něj vešla. 

Díky kraťasům jsem si mohla dovolit sednou si do tureckého sedu. Prstem jsem přejížděla po podlaze a malovala různé vzory. 

Někdo odhrnul ubrus a snažil se vklouznout pod stůl.

,,Au,‘‘ zasyčel když se bouchl do hlavy. Zachichotala jsem se a ruku dala před pusu. Překvapeně jsem na něj koukala.

,,Jak vidím, nejsem sám který před něčím utíká,‘‘ zasmál se a prohrábl si kudrnaté vlasy padajíc mu do očí. ,,Jsem Harry,‘‘ řekl a natáhl přede mě ruku.

,,Já vím kdo jsi,‘‘ zasmála jsem se. ,,Megan.‘‘

,,Co tady děláš?‘‘ zeptal se se smíchem a podrbal se na mírném strništi na bradě.

,,Utíkám.‘‘

,,To mi došlo,‘‘ převrátil oči a zasmál se. ,,Ale proč?‘‘

,,Rodiče,‘‘ zasmála jsem se a utáhla si vysoký culík na hlavě. Jeho zelené a krásné oči sledovaly každý můj pohyb. Trochu mě to znervóznilo. ,,A proč ty?‘‘

,,Dvě dost divné fanynky mě pronásledují posledních pár dnů co jsem tady, a už mě to trošku děsí,‘‘ zasmál se a já spolu s ním. Na tváři se mu objevily rozkošné ďolíčky, jako na všech těch fotkách v novinách či na internetu.

Upřímně musím říct že po nich nějak netoužím, nějak jsem jim nikdy nepřišla na chuť ale jsem tu pět minut a zatím musím říct, že se mi celkem zamlouvá. Je milý. Eh, a hezký. Jak to že jsem si toho nikdy na těch fotkách nevšimla?

Nevím jak dlouho jsme tam seděli, no já měla pocit že rodiče budou mírně nervózní z mé dlouhé nepřítomnosti.

,,Už musím jít, ráda jsem tě poznala,‘‘ řekla jsem s úsměvem a opatrně vstala zpod stolu.

,,Uvidím tě ještě někdy?‘‘ řekl rychle a já se otočila. S úsměvem jsem přikývla, než jsem se postavila na rovné nohy a mířila zpátky ke stolu. Párkrát jsem se otočila na dlouhý jídelní stůl na kterém byli dorty a viděla, jak Harry odchází. 

,,Kde jsi tak dlouho byla?‘‘ vyštěkla na mě máma a postavila se.

,,Na dámách byla menší fronta,‘‘ zalhala jsem a nasucho polkla. Rozpačitě jsem si sedla za stůl a usmála si při vzpomínce z před pár minut.